Photo Lumír

Země s rozsáhlými oblastmi neporušené tropické krajiny nabízí ideální podmínky pro život mnoha druhů zvířat a rostlin. Po menších problémech se spojením mezi letadly jsme se konečně 20.ledna ocitli na letišti v Belize , kde nás přivítalo teplo, dusno, ale také déšť, který nás moc nepovzbudil. Zapůjčili jsme si auto a vyrazili k prvnímu plánovanému cíli, laguně v Crooked Tree naplněni očekáváním mnoha druhů opeřenců. Co se však jen naplnilo, byl Petrův sen před cestou ve kterém se mu zdálo, že vidí jednu volavku v dálce a jinak pusto a prázdno. Nebylo to sice tak dramatické, ale z očekávaných stovek až tisíců kusů ptáků nás přivítalo jen několik volavek, lysek, rybáků, drobného ptactva a z výšky nás pozorujících kondorů. Ubytovali jsme se a čekali na zázrak, který se nekonal a s častým deštěm jsme prožívali frustrující okamžiky, jenž hlavně Petr, který před třemi lety v těchto místech prožil ptačí ráj těžce nesl. Přesto jsme zalehli k laguně a zamaskováni očekávali první fotografické úlovky, které byly nad očekávání zdařilé.

Crooked Tree jsme se rozhodli opustit o něco dříve a vydali se na dlouhou cestu do Placencie ležící na překrásném pobřeží Karibského moře. Na místo jsme se dotrmáceli po úmorné cestě zakončené 40ti kilometrovým tankodromem, proti kterému jsou naše silnice absolutním přepychem. Na této cestě ležel čerstvě přejetý dospělý hroznýš královský. Petr, jakožto chovatel právě i takovýchto hadů přejetého hroznýše zkoumal a litoval, zatímco já nadával na neznámého řidiče. V Placencii jsme se ubytovali v příjemném dřevěném hotýlku Manatee Inn, který patří sympatickým krajanům. Společně jsme poklábosili a poté naplánovali cíl na příští den, kterým byla národní rezervace Cockscomb. Do pralesní oblasti Cockscombu jsme na druhý den dorazili dle plánu. Co však nebylo plánováno byl silný liják, který nás před vstupem do pralesa přivítal. Když se déšť uklidnil vydali jsme se stezkou Wari Loop k překrásnému místu,  bažině  Kaway  Swamp.                                                                                                          

Toto místo s ojedinělou atmosférou tropického pralesa se musí nesmazatelně zapsat do paměti snad každému kdo jej navštíví. Nádherné stromy Kaway s mohutnými deskovými kořeny prolínajícími se mezi sebou s narostlými broméliemi tvoří tajemné prostředí pralesa a nutí při pohledu na tyto velikány k zamyšlení nad posláním prospěšnosti lidské existence. Po vyčerpávajícím fotografování stromů Kaway vyrážíme dál náročnější stezkou Tiger Fern přes kopec k dvojtému kaskádovitému vodopádu. S velkou opatrností jsme u vodopádu pořídili jeho fotografie při kterých Petr lovil stativ z vody a já se strachoval, abychom si při balancování na kluzkých kamenech nepolámali kosti. Na zpáteční cestě se na vrcholu kopce bylo možné kochat výhledem na zalesněný Cockscomb.

Avšak ani jaguára, pumu, ocelota, či jinou šelmu žijící v této oblasti vidět nebylo. Nejspíš o setkání s člověkem nestojí a ani se není čemu divit. Naopak klíšťata se zajímala velmi. Za prvních patnáct minut jsem jich měl na rukách již šestnáct kousků. Na další den jsme na doporučení vyrazili do vesnice Monkey River. Na fotografování ptáků by to údajně mohlo být dobré místo. Avšak pobřeží bičované větrem s pár pelikány, rybáky a volavkou se zlomenou nohou doprovázené atmosférou středověku nás vyhnali tak rychle, jak jsme přišli. Rozevřeli jsme tedy mapu a dali na vlastní instinkt, který se vyplatil. Ve staré mayské vesnici na jihu Belize jsme se zaregistrovali do rezervace ke které se přístup teprve buduje. Asi po 40ti minutách krkolomné chůze po kluzkém vyvýšeném chodníku z prken (boardwalku) skrz les jsme dorazili k vodnímu kanálu ve kterém ležela napůl utopená stará dřevěná kánoi. To si snad z nás dělají srandu, prohodil jsem. Vydali jsme se tedy podél břehu dále lesem a křovím. Bylo nutné se prodírat větvemi, brodit bahnem a po chvíli oblíbenými kačáky a téměř po čtyřech se slovy: do pr...., že se na to nevy.... jsme dorazili k místu na kterém se nám zatajil dech. Přivítala nás obrovská otevřená mělká laguna obehnaná vodním kanálem.

Množství různých volavek, bahňáků s nesyty v pozadí doprovázené dováděním ledňáčků při lovu ryb nás úplně okouzlilo. Téměř do večera bylo u laguny co fotit. Po návratu do Placencie jsme se rozhodli i přes útrapy hodinového pochodu těžkým terénem s fotovýbavou na zádech na toto místo další den vrátit. K laguně jsme se s použitím několika jadrných slov opravdu druhý den probahnili a strávili na místě téměř do večera. Slunce střídal prudký déšť, ale nám to nevadilo. Stálo to za to. Navečer jsme zbalili maskování a vydali se nazpět. S čelovkami po kluzkých prknech lesem doprovázeni netopýry a obklopeni stovkami světélkujících bludiček nám dotvářelo neopakovatelnou atmosféru nočního života v tropickém lese. Unaveni, ale spokojeni jsme plánovali další dny naší výpravy. Vzhledem k tomu, že se s Petrem rozloučila jeho databanka i s fotkami z Crooked Tree a Cockscombu, rozhodli jsme se Cockscomb přefotit a potom vyrazit ke Guatemalským hranicím k návštěvě archeologického naleziště Xunantunich a řece Mopan, kde se vyskytuje množství leguánů, bazilišků a kde se dá pozorovat divadelní představení volavek rusohlavých, které se v každý podvečer slétávají na stromy okolo řeky a za stálého haštěření se chystají na kutě. Zakotvili jsme v ubytovacím zařízení Trek Stop. Malé chatičky rozmístěné mezi různými stromy s množstvím keřů, tropických rostlin a krásných květin doplněné ještě mnoha druhy barevných ptáků slétajících se na krmítka v bezprostřední blízkosti tvoří ideální prostředí k odpočinku a načerpání nové energie. Ráno bylo v plánu fotografování v místní chráněné zahradě s motýly. Polojasná obloha nám přála a tak se některé vymodlené snímky motýlů povedlo uskutečnit.

Potom jsme vyrazili k mayským pyramidám Xunantunich, kde se nám po cestě zadařilo udělat u řeky Mopan ještě několik fotek leguánů.

Pyramidy Xunantunich jsme stihli i s několika dokumentárními fotkami tak akorát na čas před zavřením a poté se vydali k řece, kde jsme již za šera pozorovali slétávající se volavky rusohlavé. Večer jsme se ještě rozhodli, že se na druhý den vrátíme do Crooked Tree, kde by snad dle informací mělo být již více ptáků. Informace se nepotvrdili a tak jsme se rozhodli zůstat jen jednu noc. Ráno ještě před rozedněním zamaskováni u laguny jsme fotili asi do desáté hodiny ranní. K naší radosti se fotky vcelku povedly.

Vrátili jsme auto a dle našeho plánu se vodním taxi přepravili na nedaleký ostrov Caye Caulker, kde jsme zůstali do konce naší expedice. Caye Caulker je nevelký ostrov protáhlého tvaru rozdělený na dvě části průrvou, vytvořenou hurikánem Hattie. Pobřeží porostlé mangrovy a dlouhá dřevěná rybářská mola se zakotvenými loďkami dotváří poklidnou atmosféru malého ostrova. Ubytovali jsme se v čínském hotelu na místní poměry překvapivě udržovaném a vyrazili s fotoaparáty na průzkum. Vzdálenější břehy s hustšími porosty mangrovů a nánosy bahna jsou ideálním prostředím pro vodní ptáky a tím samozřejmě i pro nás. Zbývající dny jsme se máčeli a bahnili mezi mangrovy, kde se nám podařilo vytvořit opravdu zajímavé snímky volavek, ibisů, kormoránů, kolih, jespáků a kameňáčků. Také se povedlo vyfotit několik pěkných letovek fregatek, pelikánů a racků.

                             Trochu unaveni, ale spokojeni s úlovky bezezbraně jsme se vydali na dlouhou cestu domů do chladného kraje se smíšenými pocity radosti z povedených fotografií, ale i smutku z toho, že naše výprava končí. Na závěr bych ještě rád poznamenal, že Belize je sice chudší země se spoustou problémů, které chudobu obvykle doprovází, ale i přesto jsem se v této zemi cítil bezpečně a to dokonce více, než u nás doma. V každém případě se do země s překrásnou přírodou a množstvím nádherných zvířat atraktivních nejen pro oko objektivu fotoaparátu rád kdykoliv vrátím :)