Kolibříci v Evropě...
Při poslední zastávce ve francouzském ptačím parku LE PARC DES OISEAUX -https://www.parcdesoiseaux.com/, který je opravdu povedeným a velmi navštěvovaným zooparkem jsem zpozorněl, když jsem zaznamenal informaci o právě otevírané nové expozici kolibříků. Na informačním letáku bylo označeno ve kterém místě se expozice nachází a v jakých časových intervalech je veřejnosti přístupná. Vzhledem k tomu, že jsem měl možnost několikrát kolibříky pozorovat a fotografovat v jejich přirozeném prostředí mě zajímalo, jak to asi může vypadat v zajetí. Vždyť se jedná o velmi citlivý a specifický druh. Raději s předstihem jsem si našel vstupní plechové dveře u vcelku vkusně vypadající nízké budovy s přírodní střechou. Celkově se budova nejevila příliš veliká, což mě trochu překvapilo. Nicméně dychtivě jsem očekával otevření dle časového plánu. Trochu mě znepokojovalo, že za mnou nestojí žádná velká fronta s ohledem na obrovské množství nacházejících se návštěvníků v areálu parku. Když nastal otevírací čas, tak nás již několik před vstupem netrpělivě čekalo, ale dveře byly stále zavřené. Někteří to po čase vzdali a jiní, kteří postupně přicházeli zase pomalu odcházeli. Já se nevzdal. Vím, jak to u Francouzů chodí. Také bych chtěl být tak v pohodě. Asi půl hodiny po otevírací době se vynořila ze dveří mladá žena a na můj dotaz, zda je to co píšou na letáku pravda mi zdvořile odpověděla, že samozřejmě ano, ale musíme ještě chvilenku počkat neboť uvnitř se momentálně nachází filmový štáb TV, který slavnostní otevření dokumentuje. To mě trochu uklidnilo. Ostatně na čekání jsem zvyklý... Když nám konečně umožnili vstoupit dovnitř, byl jsem trochu překvapený. Procházeli jsme úzkou uličkou, kterou lemovalo několik málo boxů s prosklenými průhledy. Každý box byl asi tak metr a půl široký a hluboký a o něco málo víc měřil na výšku. V každém se nacházel jeden kolibřík.
Interiér se snažil co možná nejvíc připodobnit biotopu, který je kolibříkům blízký. Nejsem odborník, ale tak malý prostor se mi nezdál dostatečný. Vzpomínám si, jak se kolibříci ve volné přírodě pohybují. Jejich rychlost a téměř nevyčerpatelné tempo jsem vždy obdivoval. Zde se někteří kolibříci chovali tak, že chvilenku seděli na větvičce a posléze udělali rychlý přelet tam a zpět, většinou po stejné dráze.
Jiní se chovali podobně, jen téměř bez zastavení. Myslím, že otevírací doba pro návštěvníky byla jen dvakrát za den asi na půl hodiny, aby nebyli kolibříci tolik rušeni. Možná, že v době klidu se tak stresovaně chovat nemuseli. Nicméně by mě zajímalo, jak dlouho tam každý takový kolibřík vydrží naživu.
Možná je budou postupně doplňovat jako padlé vojáky v boji. Francouzi jsou velcí milovníci přírody, jen si říkám, zdali to někdy trochu nepřehánějí.
Komentáře